Ostravice je celkem blízko, takže se s Katkou klasicky vyhrabem až kolem 21 hod a na místo dojíždíme kolem 22. Cestu k Montéru už znám z minula, takže zbývá najít tábor Baník Ostrava. Držíme se žlutých fáborků, ale když nás to zavádí hlouběji do lesa, kde se cesta zhoršuje, začínáme pochybovat, jestli už náhodou neprojíždíme zítřejší trasu – no raději volám Romanovi, který mě ujistí, že jedeme správně, a že už tam skoro jsme.
O chvíli později nás vítá se slovy Odhlasovali jsme posunutí hromadného startu z 0600 na 0400…, což nejprve beru jako pokus o vtip, ale on to myslí vážně! Po vybalení a najezení si poslechnem něco k zítřejší trati, trochu pokecáme a zajdem naproti Lucce, která přijíždí až po 23 a stejně jak my začíná pochybovat, že fáborky, které sleduje, značí trasu pro auta :)
V chatkách je prý vedro a v prohýbajících postelích se člověk moc nevyspí, takže stavíme stany (jen vnitřní vzdušnou část) a někdy po půlnoci jdem konečně spát. Ne na dlouho – v 03:00 propuká bouřka – sice nasucho bez deště, ale o to hlasitěji a jasněji. No mě teda probouzí až Katka, která se místo obdivování blesků strachuje, ať do nás nějaký neuhodí. Ovšem než se stihnem vynadívat, začíná pršet, takže rychle do auta pro tropiko a zakrýt stan, to může být tak 03:30 a start se pro jistotu odkládá na 05:00.
Přesouváme se do chatky, kde se snažíme (já více, jiní spíš méně úspěšně) usnout a ještě si před startem trochu odpočinout. Sotva se to všem podaří, začíná kokrhat budík a tak nezbývá, než vstávat…jen Lucka zkouší klasiku “Ještě 5 minut” a chrní dál. Rychle se nasnídáme a sbalíme, ovšem vystartujem, musím najít/využít WC, což se v polních podmínkách trochu protáhne a proto při přezouvání v chatce jen slyším “3…2…1…Start!” a se slovy “No bosky přece nepoběžím” jen v duchu trochu nadávám na Romanovu posedlost přesným (3x přeloženým;) ) startem.
Aby toho nebylo málo, tak na startu, kde na mě obětavě čeká Katka zjišťuji, že vodítko zůstalo v chatce, takže zase zpátky a konečně můžem vystartovat, nějaké 2-3 minutky za ostatníma. Naštěstí je hned ze startu stoupání na Lysou horu, což nás, rožnovské Kamzíky, jen těší a svižným tempem pomalu doháníme ostatní.
Když doženem třetí dogtrekařku, Kristýnu, trhám se od Katky a nasazuji rychlejší tempo, kterým postupně předcházím další 3. Pak před námi spatříme Lucku s Terykem a Naru pořádně zabírá, takže je doženem a to nám stačí, před námi je jen Roman a ten už beztak běží dolů z Lysé. Nahoře u napájení psů se nás sejde 5 a tak je seběh z Lysé dolů taková hromadná záležitost.
V prudkém terénu získáme trochu náskok a s Luckou ostatním trochu utíkáme, ale ne na dlouho. Ani už nevím, kdy nás předběhl René, s Štefi a Šimonem jsme se nějakou dobu drželi, ale nakonec jsme je někde u Šance nechali utéct, už toho běhu bylo moc – sice jsme běhali jen s kopce či po rovině a do kopců odpočívali při chůzí, jenže po Lysé už toho stoupání moc nebylo…
Následuje pár odpočinkových kilometrů rychlou chůzí, kdy oba přemlouvéme píchání v boku, ať dá pokoj a pak zas klus…a konečně přichází závěrečné táhlé stoupání. Do běhu se pouštíme až od Montéru – Lucka nasazuje finišové tempo a vůbec jí nevadí, že je to do kopce…no statečně se držím a jsem opravdu rád, že je to jen cca 300-400m a už jsme v cíli. Čas 4:38 je docela v pohodě.
Po převlečení a najezení/nakrmení už jen odpočíváme a čekáme na zbytek. Nejprve Kristýna a pak i Katka trochu kufrujou, protože nějaký záškodník sundal důležitý fáborek, jenže Katku díky komunikačnímu šumu navigujem tak, že si dá 2-3km navíc :( což jí moc nepovzbudí, ale drží se a šlape dál. Vezmem s Luckou projít psy a jdem jí naproti – potkáváme ji nečekaně brzy, je nějaká rychlá...
Do půl hoďky dorazí i Ivana s Karolínou a jsme kompletní. Mezitím se Katka dozvídá, že si zakufrovala ještě u Bílého Kříže, 2km do pořádného kopce a ani o tom nevěděla :) Někdo jde na bazén do Montéru, já s Katkou, Luckou a Kristýnou berem psy a zajedem se na Horní Bečvu vykoupat. Po příjezdu se válíme na louce a snažíme se odpočívat, ale spíš pozorujem psy, kteří lítají kolem nás a řádí, jak kdyby nic nešli. No jo, vždyť to byl jen mid… ;)
Večer sedáme k ohni, opékáme, popíjíme, povídáme a plánujeme noční výstup na Lysou. O pár hodin později už jen podřimujem a na Lysou se se mnou nikomu nechce. To je dobře :) Ale povede se mi vyhecovat aspoň Lucku s Katkou a vyrazíme na blízký kopeček Ostrou, odkud sice není žádný rozhled, ale aspoň se trochu projdem a proberem, takže ještě chvíli posedět u ohně s Petrem.
No a ráno už jen vyhlášení, balení, úklid a jedem domů přečkat těch 11 dní do dalšího dogtreku :-)
Za rožnovské Kamzíky :
Kryštof (Aahz) + výmarský ohař Naru
Kateřina (Catcha) + sibiřský husky Tajdži
Stránky Kryštofa Zemana:
Povídání a jiné zajímavostí okolo Dogtrekkingu.
Povídání od Kristýny Dostálkové:(Dole v celém článku je o Lysohorské 7.etapě.)
Tour de Beskydy 2007
Aneb 1.ročník nejdelšího dogtrekkového závodu v ČR.
V neděli kolem deváté večer jsme se vrátili ze Dvora z agi a v pondělí dopoledne jsme měli jet do Beskyd. To už bylo přímo předurčeno k tomu, abych nestíhala. Aby toho nebylo málo tak zrovna udeřila největší vedra, měla jsem ztracené klíče a rodiče se tvářili jako že jsem jim o žádných Beskydech nikdy nic neříkala...
Nakonec proběhlo pondělí ( až na pár menších detailů ) celkem v pohodě. Mezi menší detaily patří např. to, že jsem si doma zapoměla boty - celý TdB jsem odchodila v sandálech, mapu Beskyd - ta mě byla zapůjčena, ale když jsme ji potřebovala tak jsem si ji jako na potvoru nevzala, vlak byl ´trochu´ zpožděný - jenom 2 hodiny, akorát nám díky tomu ujely veškeré přípoje, tak pro nás musel Roman poslat auto - ale i tak jsme nestihli úvodní prolog...
Hned po našem příjezdu a ubytování se v pozdních nočních hodinách ( což se stalo nejspíš tradicí ) udělala rozprava k následující etapě. Roman nás chtěl vyděsit hned na začátku - trasa s pozdějším pojmenováním Beskydské EKG aneb celodenní navigace Helenky v sandálkách vypadala opravdu hrozivě. Start byl už v 6 ( kvůli předpokládanému vedru ), tudíž nejhorší výstup - na Smrk - jsme šli ještě relativně za chládku. Toho naštěstí Tjabo náležitě využil a vytáhl mě nahoru. Ze Smrku jsme si hezky svým šnečím tempem sbíhali a tudíž mě oprávněně vyděsilo, když jsme kousek před první ´kontrolou´ ( 20 km ) doběhli Romana se Štefi. Oni se tvářili podobně zděšeně a tak jsme v jejich závěsu pokračovali až kousek za první kontrolu. Tam nás čekalo další dlouhé stoupání a navíc se začalo dost oteplovat. Tjabovi se moje rozhodnutí moc nelíbilo, ale já jsem líná běhat a k běhu DO KOPCE by mě nikdo dobroolně nedonutil...nakonec jsme se do cíle dobelhali za 5 hodin 6 minut a nějaké ty vteřiny a setinky ( které Roman pečlivě změřil :-)), což nám vystačilo na celkové 3. místo ( se ztrátou asi 31 minut na prvního Romana ). A pak už následovala ta příjemnější část dne - poflakování se po hotelu na Pustevnách ( na pokoji s někým, kdo se pokouší v hospodách udávat podivně narůžovělé peníze ´se všemi ochranými značkami´ :-P ) a dospávání spánkového deficitu ještě ze Dvora...až do večera, kdy na nás měl Roman přichystanou další etapu.
Pustevny - Radhošť - Pustevny, celkově 8 km. Nedá se říct, že by se mi chtělo vstávat. Navíc mě děsilo rozdělení startovního pole na běžce a chodce - kteří startovali dřív. Na Radhošť je to skoro pořád do kopečka, vedro bylo úmorný a já se hrozila toho, že Tjabo vypne, odmítne táhnout a my těm ´běžcům´ nebudem stačit. Naštěstí se moje obavy nepotvrdili, a ač byl povrch docela děsivý ( jak pro Tjabovy packy tak pro moje sandálky ) - odporný kamení, případně asfalt, Tjabo mě v tom nenechal. Skoro celou cestu krásně cválal a tak jsme v téhle etapě dokonce předběhli Štefi, celkově jsme byli 2. a Roman nám utekl ´jen´ o 3 minuty.
Po této vysilující etapě jsme ještě na chvilku obsadili místí hospodu a opět v pozdních večerních hodinách byla rozprava o trati. Pustevny-Bílý Kříž 43,5 km(jak pro koho) Nejspíš jsem něco prošvihla nebo nedávala pozor, každopádně to asi nikdo, protože bloudil každý. A všichni na stejném místě. Jenom někdo víc a někdo míň, a někdo s buchtama a někdo bez buchet...nám se podařilo si zajít pěkných 20 km přes Podolánky ( s buchtama, borůvkovejma :-)) a samozřejmě bez mapy ( sice nám Štefi mapu půjčila, ale včera jsme ji nepotřebovali, tak kdo by se s ní tahal...). Každopádně to mělo katastrofické následky. Sice jsme většinu lidí kousek za Bumbálkou ( pro většinu 20 km :-P ) doběhli, jenže to už bylo vedro největší a nám se nechtělo se od nich trhat. Takže chudák Tjabo to musel odejít za toho největšího pařáku, což se mu docela podepsalo na packách. Aby toho nebylo málo, tak se jednomu dvounožci z naší 7-členné skupinky začalo dělat dost špatně, čímž se naše tempo opět zpomlilo. Sice nás hodněkrát posílal dál, ´že to nějak dojde´, ale to všichni pochopitelně odmítli - přeci ho tam po půl dni společné chůze nenecháme...do cíle jsme se společně dobelhali večer, s časem naprosto příšerným. I když pravda že jsem se dost dobře bavila, když Roman ( který taky trochu kufroval ) vyprávěl, jak nás hledal za každým prasknutím větvičky a když se dozvěděl že jsem ´teprv na Bumbálce´, bral to jako hloupý vtip, kterým ho chcem zpomalit aby tolik nespěchal...
Ve čtvrtek ráno nás naštěstí čekala etapa kratší, jen 19 km - Bílý Kříž - Lysá hora - Ostravice. I tak jsem dost váhala jestli máme s Tjabem nastoupit, protože ty jeho packy se moc netvářili. Nakonec jsem ho obula do dvou botiček, na třetí nohu dostal ponožku a pod heslem ´uvidíme´ jsme se vydali na trať. Tjabo se naštěstí tvářil docela spokojeně, sice jsem se s nějakým taháním mohla rozloučit, ale usoudila jsem, že dokud půjde přede mnou, tak to je dobrý. Stoupání na Lysou jsme zvládli v pohodě, ještě za ranního chládku. Nahoře se pak čekalo na zbytek, takže jsme dolů slízali kolem poledne. Tentokrát i Štefi usoudila, že běh po těch kamenech dolů je o zabití, tak jsme šly spolu pohodovou chůzí. Což ovšem nepochopil Roman, který ( když jsme kousek před cílem spokojeně koupali psy ) zděšeně volal, že určitě musela zabloudit, že to přeci nejni možný, když on je už půl hodiny v cíli...:-D.
Aby jsme si náhodou nestihli moc odpočinout, následoval o půlnoci další výstup na Lysou horu, tentokrát společný. Na Lysý hoře se k nám začala s pomocí vhodného větru nebezpečně rychle blížit bouřka ( teda aspoň tak se mi to zdálo a rozhodně se mi nelíbil nápad scházet dolů ). Nějak jsem neměla chuť zařadit se mezi ty křížky ´zabil blesk´, na který Roman cestou nahoru s oblibou upozorňoval a za jedním se schoval a na nevinnou oběť ( Petra s Richiem ) vybafnul s nasazenou maskou z Vřískotu...takže byl více či méně všemi schválen bivak na Lysé hoře, v přístřešku kam horská služba schovává v zimě skůtry...
Konečně přišel vytoužený pátek - odpočinkový den. Po návratu z Lysé hory jsme se celý den poflakovali po kempu. Bylo dost nesnesitelný vedro ( jako celý týden ) a tak jsme zajeli i k řece vykoupat psy. Večer se začali sjíždět první účastníci Lysohorského dogtrekkingu ( kteří se tvářili doela vyděšeně, protože bylo v naší přítomnosti docela nemožné dozvědět se něco důležitého - třebas čas startu :-P ). O tom se docela dlouho diskutovalo a padaly více či méně rozumné návrhy ( od 02.00 - ať si každej jde kdy chce...). Mezi tím jsme si stihli se Štefi a s Luckou vzít vyvenčit pejsky - po trase pondělního prologu a překvapit Romana tím, že jsme mu přivlekli fáborky, který jsem měla umělecky navázané na ruce ve tvaru dlouhého hada. Jenom byl trochu vytočený, že nám neměřil čas...
V sobotu jsme se už značně zničení vydali na trať Lysohorského dogtrekkingu. Tou dobou jsem už tak odporné slovo jako Lysá hora nemohla ani slyšet...Start byl původně naplánován na čtvrtou, ale ve čtvrt na čtyři mě vzbudil budík od mobilu do největší bouřky ( spala jsem před chatkou, jako většina, ve vnitř bylo nedýchatelno...), tak jsem se se vší námahou vykodrcala dovnitř a usla...naštěstí se start posouval na 1/4 na šest, jinak bych ho zaspala. I když i to se mi skoro podařilo, v 5 jsem se se zděšením probudila, pořád ještě nerozhodnutá co všechno si budu brát s sebou...nakonec jsem asi 3 minuty před startem zjistila, že s sebou nutně musím mít baťoh ( který jsem měla samozřejěm taky jenom jeden ) a tak z něj všechny přebytečné věci ( to znamená úplně všechny kromě flašky na vodu, mapy a mobilu ) letěli ven. Přeci neponesu ani o gram víc...jenže se mi samozřejmě podařilo v tom úžasnym pořádku někde zasypat i mobil, který jsem v tom spěchu nemohla najít...no nakonec to v tý chatce vypadalo jako po výbuchu granátu...ale mobil se našel zrovna v čas, už Roman začal svolávat start...
Tjabíček stržen akční atmosférou posledních 5 minut, nadchnut z noční etapy - v noci on ťape hrozně rád a odpočat z pátka dokonce vyrazil a navzdory ošklivým polštářkům hezkou část úvodního kopce ( dokud nezačly ty odporný kameny ) k mému překvapení vytáhl. A pak už jsem musela po svých. Skupinu běžců jsem nechala běžet, nechtěli jsme to moc hrotit - šlo mi hlavně o to dojít poslední etapu s Tjabem ( a hlavně jeho packama ) v pohodě. Což se nám podařilo, Tjabo si celou cestu hezky capkal přede mnou a jediné místo kde jsme běželi byla travnatá zarostlá sjezdovka, kde se kolem válelo seno a Tjabo mě tam skoro zabil...pojal to troch canicrossově...trať která mělo něco přes 40 km jsme dali za 5 hodin a 38 minut, v cíli oba spokojení a kde svému překvapení i bez únavy...po tom týdnu mě už nějaká čtyřicítka přeci nerozhází :-P.
Večer byl ještě táborák, ale jelikož se tam nic moc nedělo a už jsem byla dost nedospalá, šla jsem brzo spát. Ráno byla k snídani milým překvapením úžasná pudinkovo-smetanová buchta. Pak už jen vyhlášení - Tour de Beskydy celkově 3.místo, DTW 1 - 1. místo, Lysohorský dogtrekking DTW 1 - 2. místo - a hurá domů. Teda autem se Štefi do Olomouce a pak ´osvědčenými´ Českými drahami.
A na závěr bych měla pár lidem poděkovat:
Štefi za mapu, plavky a odvoz autem až do Olomouce.
Romanovi za přesné měření časů, fotky a trpělivost při pořádání této skvělé akce.
Ivče za krásné fotky, náplast, dezinfekci a odbornou pomoc pokousanému Tjabovi.
Profousovým za dopravu z Frýdlantu na místo. ( jináč bysme dojeli o hezkých pár hodinek dýl )
A VŠEM za super týden strávený na horách ve společnosti super lidí.
Stránky Kristýny Dostálkové:
Povídání a jiné informace i z jiných akcí a Dogtrekkingů.
nové: http://tjabo-baruska.blog.cz
starší: http://www.tjabo.estranky.cz